Vážené dámy, vážení pánové,
uplynutím roku 2025 má Národní rozpočtová rada („NRR“ nebo „Rada“) za sebou již osm plodných let své existence. Rok 2025 byl přitom pro fiskální politiku a veřejné finance opět významný, a to hned z několika důvodů. Šlo o rok, kdy se konaly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky („Poslanecká sněmovna“ nebo „PSP ČR“), o druhý rok účinnosti konsolidačních opatření přijatých v roce 2023 a současně o období, v němž se začala poprvé naplno uplatňovat nová podoba fiskálního rámce Evropské unie. V takto složeném institucionálním a ekonomickém prostředí se ukázaly jak možnosti rozpočtové politiky, tak její systémové dlouhodobé limity.
Rok 2025 v souhrnu potvrdil, že nastartovaná konsolidace z roku 2023 přispěla ke zlepšení salda sektoru veřejných institucí ve srovnání s obdobími bezprostředně po pandemii, které lze hodnotit příznivěji než v letech 2020 až 2023. Odcházející vláda České republiky („vláda“) snížila deficit sektoru veřejných institucí z úrovní nad 5 % HDP na úrovně blízké 2 % HDP.
Tento posun je nutno ocenit, nelze jej však zaměňovat za dosažení dlouhodobě stabilního stavu. Podstatná část fiskální nerovnováhy má strukturální povahu a její odstranění vyžaduje trvalá a systémová opatření, nikoli pouhé spoléhání se na příznivé cyklické vlivy či na dočasné příjmové zdroje.
Z hlediska střednědobé udržitelnosti je rozhodujícím ukazatelem zdraví veřejných financí strukturální saldo, tedy hospodářský výsledek očištěný o dopady hospodářského cyklu a o mimořádné či jednorázové vlivy. Právě u této veličiny je i v roce 2025 patrné, že zlepšování bylo pomalejší, než by NRR považovala za optimální.
Včas, již v procesu schvalování státního rozpočtu na rok 2025, upozorňovala NRR na zvýšenou míru nejistoty u části příjmových položek, které byly rozpočtovány nerealisticky pozitivně (výnosy z emisních povolenek), zatímco některé výdaje naopak nebyly rozpočtovány plně či řádně (poplatky na obnovitelné zdroje energie či výdaje na platy nepedagogických pracovníků v regionálním školství). Skutečné hospodaření státu za rok 2025 nakonec tato rizika potvrdilo. Státní rozpočet skončil v hotovostním vyjádření schodkem 290,7 mld. Kč, po očištění o příjmy z Evropské unie činil schodek 249,9 mld. Kč, tedy nad rámec schváleného deficitu 241 mld. Kč. Většímu rozdílu mezi schváleným a skutečným deficitem zabránily zejména neočekávané daňové příjmy. Ale ani tato pozitivní překvapení nevedla k lepšímu výsledku, než byl očekáván. To jen potvrzuje, že výhrady NRR k sestavení rozpočtu vládou byly zcela na místě a prakticky všechna Radou identifikovaná rizika v oblasti příjmů i výdajů se naplnila. Zároveň došlo k potvrzení výhrad, které NRR uplatnila v roce 2024 i v roce 2025, k použití prostředků alokovaných na odstraňování následků povodní k jiným než povoleným účelům.
Zkušenost roku 2025 tak znovu ukázala, že kvalita rozpočtového plánování a realističnost předpokladů nejsou pouze technickým detailem, ale klíčovou podmínkou důvěryhodné fiskální strategie. Volební cyklus sám o sobě není vysvětlením stavu hospodaření veřejných rozpočtů, avšak právě v takto exponovaném období se zřetelně ukazuje význam obezřetného, konzervativního a předvídatelného přístupu k rozpočtovému hospodaření.
Vedle otázky rozpočtové realističnosti se v roce 2025 dále zvýraznil problém řiditelnosti výdajové strany veřejných rozpočtů, na který NRR upozorňuje již několik let. Český fiskální rámec se dlouhodobě potýká s tím, že rostoucí část výdajů je předurčena automatickými mechanismy pravidelného navyšování, tzv. indexováním. Vedle tradiční valorizace důchodů se to týká oblasti zdravotnictví, školství, regionální politiky a také výdajů na obranu navázaných na výkon ekonomiky. Kumulace těchto automatických valorizací postupně zmenšuje prostor pro skutečnou prioritizaci veřejných výdajů a zvyšuje riziko, že případná budoucí konsolidace bude muset být prováděna v kratším časovém horizontu a za méně příznivých podmínek. Pro udržení dlouhodobé stability je proto nezbytné, aby každé nové automatické navyšování výdajů bylo doprovázeno jasným a trvalým zdrojem financování nebo odpovídající úsporou v jiných výdajových položkách.
Vývoj veřejného dluhu v roce 2025 zůstává v mezinárodním srovnání stále relativně příznivý, avšak trend jeho postupného mírného vzlínání v roce 2025 pokračoval a je nastaven na pokračování i v budoucnu. V prostředí vyšších úrokových sazeb oproti předchozí dekádě je tento trend bolestnější než dříve, protože zvyšuje citlivost rozpočtu na náklady obsluhy dluhu, což dále zužuje fiskální manévrovací prostor jakékoli politické reprezentace. Zároveň se do střednědobých výhledů promítají strukturální tlaky spojené se stárnutím populace a s novými fiskálně náročnými prioritami (obrana či energetika). Udržitelnost veřejných financí proto nelze chápat jako abstraktní koncept, ale jako praktickou podmínku, která rozhoduje o budoucí suverenitě státu.
Rok 2025 byl také prvním rokem praktické aplikace reformovaného evropského fiskálního rámce. Česká republika předložila na konci roku 2024 svůj první fiskálně-strukturální plán pro období 2025 až 2028 a na jeho základě byla stanovena trajektorie čistých výdajů. Zkušenost prvního roku ukazuje, že nová pravidla jsou ve srovnání s minulostí komplexnější a jejich interpretace může být nejen pro veřejnost, ale i pro politickou elitu méně srozumitelná a intuitivní. V průběhu roku navíc došlo k využití flexibilit spojených s obrannými výdaji, včetně aktivace tzv. národní únikové klauzule na tento účel, k níž došlo v červenci loňského roku.
Mezinárodní ekonomické prostředí zůstávalo v roce 2025 významným zdrojem nejistot. Vývoj v Evropské unii, zejména v Německu, a proměnlivost globálních podmínek, včetně obchodních a geopolitických rizik, ovlivňovaly vývoj české ekonomiky i veřejných rozpočtů. V takových podmínkách je obezřetné hospodaření důležité nejen z hlediska formálního plnění pravidel, ale i kvůli zachování fiskální kapacity pro případ budoucích vnějších šoků. NRR považuje nadále existující fiskální prostor za velmi cennou komoditu, se kterou je třeba v důsledku všeho výše uvedeného nakládat ještě obezřetněji než v minulosti.
Vážené dámy, vážení pánové, Národní rozpočtová rada je i nadále připravena v souladu se svým mandátem (jako jakýsi „auditor“ veřejných financí) vyhodnocovat dodržování pravidel fiskální odpovědnosti, přispívat k transparentnosti rozpočtového procesu a upozorňovat zcela nestranně na rizika, která mohou ohrozit udržitelnost veřejných rozpočtů ve středním a dlouhém horizontu. V následujících letech bude pro české veřejné finance rozhodující, zda se podaří tyto principy udržet i při financování strategických priorit a při proměnlivých vnějších podmínkách.
Ing. Mojmír Hampl, MSc., Ph.D.
předseda Národní rozpočtové rady