Jedním z klíčových úkolů Národní rozpočtové rady (NRR) dle zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů (Zákon), je pravidelné každoroční vypracování Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti) a její předložení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Stejně jako v předešlých Zprávách o dlouhodobé udržitelnosti, i v té letošní vyhodnocuje NRR situaci českých veřejných financí ze střednědobého a dlouhodobého hlediska. V prvním případě je klíčovým ukazatelem aktuální výše strukturálního salda, ve druhém pak projektovaný vývoj veřejného dluhu v horizontu 50 let, který modelově ukazuje rozsah dlouhodobé fiskální nerovnováhy.
České veřejné finance se naštěstí již odpoutaly od vysokých deficitů v rozmezí 5–6 % HDP typických pro léta spojená s pandemií COVID-19 (2020–2021), ale stále ještě nenabraly zřetelnou dráhu k udržitelným a makroekonomicky zdravým úrovním definovaným původním zněním Zákona.
Veřejné finance se tedy nacházejí na pomyslné křižovatce. Právě nyní, v tomto roce a v letech následujících, se rozhoduje o tom, jaké bude jejich strukturální nastavení v éře pocovidové, a jak robustní oporou (či naopak jak masivní zátěží) budou pro makroekonomický vývoj České republiky do budoucna. NRR proto i v této Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti považuje dění v oblasti veřejných rozpočtů nadále za kruciální otázku hospodářské budoucnosti země.
Jestliže v minulém roce Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti hovořila o významné nerovnováze veřejných rozpočtů a nutné potřebě konsolidovat veřejné finance, letos se nacházíme v situaci mírně odlišné, neboť se objevují první seriózní pokusy o změnu nepříznivých trendů (tzv. konsolidační balíček a návrhy na úpravy penzijního systému). V době zpracování této Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti ještě není zcela jisté, v jaké konečné podobě budou všechny tyto návrhy schváleny, ale NRR již v průběhu roku 2023 samotné jejich předložení a vážnou snahu o jejich politické prosazení ocenila a návrhy vcelku (i přes možné námitky k jednotlivým dílčím opatřením) podporuje. Platí to o to více, že se objevily v době doznívající energetické krize a trvající krize ukrajinské. Obě si vyžádaly řadu dodatečných fiskálních opatření na výdajové straně veřejných rozpočtů (kompenzace vysokých cen energií, pomoc uprchlíkům z Ukrajiny), ale i na straně příjmové (tzv. windfall tax). NRR v této souvislosti oceňuje snahu jednorázové výdaje související s oběma krizemi vyrovnat též zajištěním dočasných dodatečných příjmů a nikoli pouze navýšením deficitu. Na druhou stranu, některé kroky, které byly realizovány v předchozích letech s odkazem na covidovou krizi, i když s ní neměly nic společného, nadále významně zhoršují strukturální saldo veřejných rozpočtů a jeho výhled. Hlavním příkladem je razantní snížení daně z příjmů fyzických osob schválené na konci roku 2020, které mimo jiné přispělo k inflačním tlakům, se kterými se česká ekonomika v posledním roce potýkala.
Jedním z aktuálních problémů českých veřejných financí je i trend rozšiřování mechanismu automatických indexací a valorizací významných výdajových bloků. V letech 2022 a 2023 se přitom potvrdilo, že v období vysokého cenového růstu mají tyto automatické valorizace výrazně negativní dopady na veřejné rozpočty. Do pandemie COVID-19 vstupovala Česká republika s automatickou valorizací v oblasti největší výdajové položky veřejných rozpočtů, kterou představují důchody. Do roku 2024 však bude Česká republika vstupovat s již uzákoněnými automatickými valorizacemi výdajů hned ve čtyřech největších výdajových položkách fiskálního systému (kromě penzí půjde o regionální školství, zdravotnictví a obranu). Ani plánované úpravy valorizace právě v oblasti důchodů nekompenzují tyto indexace v jiných položkách veřejných rozpočtů (viz kapitolu 3).
Této skutečnosti a též podvazování příjmů veřejných rozpočtů v minulých letech, jemuž se NRR věnovala v předchozích Zprávách o dlouhodobé udržitelnosti, přičítá NRR fakt, že základní měřítko aktuální nerovnováhy veřejných financí, tedy tzv. strukturální schodek, nevykazuje tendenci k razantnějšímu zlepšování. Bohužel ani dosud prezentované parametry státního rozpočtu na rok 2024 neukazují na významnější změnu tohoto trendu. Je zřetelná jistá „zabetonovanost“ či „zablokovanost“ strukturálního deficitu na úrovni přesahující 2 % HDP bez ohledu na konsolidaci. Respektive, část konsolidačního úsilí pohlcuje nutnost kompenzovat hospodaření téže vlády, která zároveň bolestivě konsoliduje. Z pohledu NRR bude tedy vyžadovat značné úsilí a mimořádnou rozpočtovou kázeň, pokud vláda bude chtít skutečně dostát své snaze snížit deficit veřejných rozpočtů permanentně pod 3 % HDP, jak se zavázala ve svém programovém prohlášení.
I z toho důvodu NRR akceptovala návrh na úpravu Zákona, který stanovuje trajektorii snižování strukturálního salda na příští léta kvantitativně jasně (viz podkapitolu 1.1, graf 1.1.1), jakkoli tato trajektorie není nadále v souladu s tím, jak logiku Zákona chápe NRR, jak ji komunikovala v loňské Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti, a jak byla vetknuta do původního znění Zákona.
Jasné vyjádření vůle problém strukturálního salda řešit má po dlouhé době alespoň vliv na zastavení zhoršování tohoto ukazatele a náznak lepších hodnot v budoucnu.
Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti samozřejmě věnuje hlavní pozornost významným dlouhodobým trendům v oblasti důchodového systému, které budou spolu s demografickým vývojem zásadně determinovat stav veřejných financí v následujících dekádách. Projekce v tzv. základním scénáři nepřináší významně jiné výsledky, než byly prezentovány ve Zprávě loňské. Avšak jak ukazuje kapitola 3 a zejména scénáře v kapitole 5, navržené změny důchodového systému skutečně implikují významné zvýšení udržitelnosti veřejných financí v horizontu, na který Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti cílí. Ovšem pouze za předpokladu, že budou nejen realizovány, ale v budoucnu také udrženy.
Všem těmto a dalším plánovaným změnám v systémech veřejných rozpočtů a jejich důsledkům se NRR bude nadále pečlivě věnovat, kriticky je analyzovat a ve veřejné komunikaci je maximálně osvětlovat a přibližovat veřejnosti, což považuje za jednu ze stěžejních částí svého zákonného mandátu.