Většina diskuzí týkajících se stability důchodového systému je vedena s přihlédnutím ke stabilitě prvního (průběžného) pilíře, tzv. povinného základního důchodového pojištění, který tvoří dominantní část příjmů českých důchodců. Významnou složkou důchodového systému je ale i dobrovolný doplňkový pilíř penzijního pojištění, který je financován fondovým způsobem, a který je podporován státním příspěvkem a daňovými odpočty. Jakkoliv objem naspořených prostředků účastníků systému penzijního připojištění roste, a třetí pilíř by mohl hrát roli doplňku k pilíři prvnímu, většina autorů konstatuje, že třetí pilíř plní svou úlohu v rámci důchodového systému ve velmi omezené míře. Jedním ze zmiňovaných problémů českého systému důchodového připojištění je vysoká konzervativnost investiční strategie českých penzijních fondů a související nízká míra jejich výnosnosti. Tato konzervativnost souvisí mimo jiné s požadavkem nezáporného výnosu u tzv. transformovaných fondů. Ve srovnání s dosti defenzivní investiční strategií českých penzijních fondů se naopak jeví jako nadměrná výše poplatků za správu, které platí penzijní fondy penzijním společnostem.
Tento materiál jednak vyhodnocuje investiční strategii českých penzijních fondů v mezinárodním srovnání, jednak posuzuje často proklamovanou nadměrnost poplatků za správu, které platí české penzijní fondy penzijním společnostem. Pro toto posouzení jednak srovnáváme výši poplatků mezi zeměmi a různými typy fondů, jednak porovnáváme vývoj výnosnosti českých penzijních fondů a ziskovosti samotných penzijních společností v čase.
Celý materiál viz dokument ke stažení níže.