Proponenti důležitosti kapitálových výdajů státu razí následující tezi: Je třeba zvýšit veřejné investice takřka za jakoukoli cenu a v jakémkoli objemu, neboť díky silnému multiplikačnímu efektu se původní investice násobně vrátí, což v konečném důsledku bude mít i přínos pro veřejné rozpočty, a z dluhů se tedy nakonec povede tzv. „vyrůst“. Cílem této studie je poukázat, že takto jednoduše nastíněná logika nefunguje. A to z řady důvodů, které jsou podrobněji rozebrány v textu.
V první kapitole vysvětlujeme samotný pojem investice (resp. kapitálové výdaje) a následně se zaměřujeme na jejich strukturu z hlediska českého státního rozpočtu.
Druhá kapitola je zaměřena na často ve veřejné debatě zmiňované fiskální multiplikátory. Tedy na to, jaký dopad má zvýšení veřejných investic na velikost hrubého domácího produktu.
Ve třetí kapitole popisujeme příběhy tří významných světových ekonomik (Německa, Velké Británie a Spojených států), na něž je v diskusích o veřejných investicích často odkazováno v souvislosti s jejich poválečným vývojem.
Závěrečná část předkládané studie je zaměřena na okolnosti nedávného „uvolnění“ německé dluhové brzdy a vlivu tohoto fiskálního pravidla na veřejný dluh či objem veřejných investic v minulosti. Součástí poslední kapitoly je také box zaměřující se na mimořádnou veřejnou investiční aktivitu Česka v porovnání s ostatními evropskými státy.
Věříme, že náš text přinese důležitý pohled na roli veřejných investic v hospodářském vývoji, a přispěje tak k uvědomění si souvislostí, jež bývají ve veřejné debatě opomíjeny či zkreslovány.