Projekce demografického vývoje je klíčovým parametrem dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Tu ovlivňuje jak nepřímo prostřednictvím makroekonomické projekce, tak i přímo na výdajové i příjmové straně. Na demografickém vývoji závisí nejen počet pracovníků, a tedy i příjmy z daní, ale též počet důchodců (starobních, invalidních a jiných) a odvíjí se od ní mimo jiné i velikost výdajů na školství a zdravotnictví či výdaje sociálního systému. Kromě samotného počtu obyvatel je pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí klíčová zejména projektovaná věková struktura populace.
Český statistický úřad (ČSÚ) publikuje každých pět let demografickou projekci ve čtyřech variantách – střední, vysoké, nízké a střední bez migrace, tedy s nulovým čistým migračním saldem pro každý rok projekce. Jednotlivé varianty demografické projekce se odlišují zejména projektovaným počtem obyvatel ČR, který je pro střední variantu v zásadě stabilní, ve vysoké variantě roste a v nízké a bezmigrační variantě klesá. Poslední demografická projekce ČSÚ byla publikována v listopadu 2018, přičemž vychází ze skutečnosti zaznamenané v České republice na začátku roku 2018.
Pro potřeby Úřadu Národní rozpočtové rady (ÚNRR) jsou však tyto demografické varianty projekce publikované ČSÚ každých pět let nedostatečné ze dvou důvodů. Zaprvé, od doby, kdy byla poslední projekce publikovaná, se skutečný demografický vývoj z různých důvodů od této projekce odchyluje. V roce 2019 to bylo vyšší než předpokládané migrační saldo, které vedlo k pozitivnímu demografickému vývoji. V té době se demografická trajektorie posunula směrem ke scénáři, který v projekcích ČSÚ odpovídal vysoké variantě. Naopak nadúmrtnost způsobená pandemií COVID-19 posunula projekci demografie zpět ke střední variantě. V našem zájmu však je, aby se tyto skutečnosti minulých let ve Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (dále též Zpráva), kterou Národní rozpočtová rada vydává každý rok, projevily. Proto k aktualizaci projekce využíváme to, že každý rok na jaře ČSÚ publikuje aktuální data o počtu a věkové struktuře obyvatel.
Dalším důvodem nedostatečnosti demografické projekce tak, jak ji v roce 2018 publikoval ČSÚ, je překvapivá podobnost struktury pro všechny tři demografické varianty (nízká, střední a vysoká), které vedou k obdobným projekcím poměru dluhu sekturu veřejných institucí k HDP. Ve vysoké variantě se předpokládá vyšší počet obyvatel jak díky vyšší úhrnné plodnosti a migraci, tak i díky nižší míře úmrtnosti. Opakem je nízká demografická projekce, která počítá s nižší plodností a slabším i když stále kladným migračním saldem a vyšší úmrtností ve srovnání se střední variantou.
Avšak všechny tyto varianty si jsou dost podobné z hlediska věkové struktury populace, kterou projektují. Jinými slovy rozdíl poměru mezi počtem osob v produktivním věku a počtem osob v důchodovém věku je mezi jednotlivými variantami minimální. Vzhledem k této podobnosti sestavujeme demografické citlivostní scénáře, ve kterých kombinujeme parametry jednotlivých demografických varant tak, aby byly dopady na důchodový systém hraniční. Další možností je tyto parametry modifikovat s ohledem na předpoklady hypotetických scénářů. Například uvažujeme scénář, v němž se míra reprodukce nachází na své přirozené hodnotě, nebo ve kterém by míra plodnosti v horizontu následujících 10 let vzrostla na úroveň 70. let 20. století.
Následující kapitola rozebere metodologii, kterou ČSÚ pro výpočet demografické projekce používá. Ve třetí kapitole probereme čtyři základní scénáře ČSÚ, které následně modifikujeme v kapitole čtvrté, kde také analyzujeme dopady změn jednotlivých parametrů. Rozdíly mezi jednotlivými variantami projekce spojené s odlišnou věkovou strukturou se projevují především v důchodovém systému. Ten ilustrujeme v páté kapitole. Poslední kapitola patří závěru.