PrahaIN.cz, 30.07.2026 – celý komentář na webu PrahaIN.cz zde. Autorem komentáře je Luboš Komárek, člen Národní rozpočtové rady.
Člen Národní rozpočtové rady Luboš Komárek v rozhovoru pro PrahaIN.cz vysvětluje, jak se rada dívá na prezidentovo veto novely zákona o rozpočtové odpovědnosti. Upozorňuje hlavně na to, že české zadlužení může velmi rychle růst, pokud se vymkne kontrole.
Co říkáte na veto prezidenta republiky k zákonu o rozpočtové odpovědnosti?
Pan prezident v podstatě upozornil na to, na co my, jako Rozpočtová rada, upozorňujeme celou dobu: že se z uplatňování výjimek stává pravidlo. Naším úkolem je dbát o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a ta by se novelizací zákona o rozpočtové odpovědnosti snížila.
Česko ale zatím příliš zadlužené není, ne?
Z celoevropského pohledu není, ale pomalu ztrácí dobrou rozpočtovou pověst. Letos jsme dosáhli historického rekordu dluhu k HDP. To je rekord, který nechceme slavit. Znepokojivé je ale tempo růstu zadlužení. Tento nárůst je od roku 2020 třetí nejvyšší ze zemí EU, před Českem je už jen Finsko a Rumunsko.
Znamená to, že limit 55 procent dluhu k HDP se už blíží?
Náraz na tu hranici, takzvanou dluhovou brzdu, by se dal dle mého odhadu očekávat již na počátku 30. let. Ještě loňské propočty indikovaly náraz v roce 2037. Do zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti se dostalo nezvykle mnoho výjimek, které by mohli rozvolnit fiskální disciplínu.
Jakých?
První výjimka je, že na infrastrukturní stavby není limit. Ani my sami v Národní rozpočtové radě pak neumíme přesně kvantifikovat dopady.
Druhá výjimka znamená, že obranné výdaje, které převyšují dvě procenta HDP, se až do roku 2036 nezapočítávají do výdajových limitů. Jinak řečeno, o to lze navýšit deficit.
Třetí znepokojující výjimka je, že je možné mít výdaje státního rozpočtu až o deset procent vyšší v případě zhoršené bezpečnostní situace. Bezpečnostní rada státu, což je osm členů vlády od premiéra po ministra dopravy, tak může rozhodnout, že se zhoršila bezpečnostní situace a prostě o deset procent mohou narůst výdaje schváleného státního rozpočtu. To je opravdu velké číslo.
Jak se na to v Rozpočtové radě díváte?
Tyhle výjimky se nám nelíbí, umožní víc utrácet. Za dluh ale budeme považovat jen něco. Problém nastává, když stát musí nebo chce pokrývat řadu dalších výdajů spolu s novými investicemi, a na to vše nemá dostatečné příjmy. V takové situaci roste deficit, žijeme více na dluh, a dluhy se musí splácet.
Co by stát měl dělat?
Je třeba stanovit priority v investiční oblasti nebo snížit jiné výdaje, aby se zadlužení státu nestalo dlouhodobě neúnosným. Nechci se nikoho dotknout, ale nelze přidat všem od důchodců po hasiče, když tak utratíme všechny své příjmy, a investice pak budeme dělat na dluh.
Nemají nové dálnice nebo třeba jaderné bloky smysl i na dluh?
Ano, investovat je pro budoucnost vždycky lepší než spotřebovávat. Samozřejmě, že když postavíte novou jadernou elektrárnu, bude to vidět dlouhá léta a budou z toho žít i další generace.
A asi je férové, aby to i ty další generace splácely. I moje děti budou jezdit, pevně věřím, po nové dálnici. Ale tady se zapomíná na to, že ekonomiku nemůžete nějak velmi rychle velmi zadlužit. Je třeba si hlídat, aby úrok, za který si stát půjčuje byl nižší než hospodářský růst. Pokud je to naopak, dluh rychle roste a nabaluje se jako sněhová koule.
Proč?
Když to trošku vyhrotím, nemůžeme ve stejný čas dostavět všechny bloky jaderných elektráren a kompletně dokončit dálniční síť, stavět nové nemocnice a plnit závazky NATO. Nejde si půjčit na všechno, protože to trh neunese.
Kdyby finanční investoři vyhodnotili, že dluhová dynamika je už za hranou, náklady státního dluhu vzrostou a samotný dluh samozřejmě také vzroste.
Česko si teď půjčuje za 4,7 procenta, a to není málo. Je to možná více než někdo platí za hypotéku. Při nárůstu dluhu k HDP by tato sazba s velkou pravděpodobností dále vzrostla a s ní i náklady dluhové služby. Ratingové agentury to všechno sledují. Jenom na dluhové službě, to znamená na úrocích, bude letos Česká republika platit přes sto deset miliard.
Vy jako rada varujete před vysokými schodky rozpočtu. Česká národní banka je jako riziko inflace zmiňuje každé měnové zasedání. Jak se díváte na to, že vláda neustále přichází s novými výdaji a i tak slibuje, že míří k vyrovnanému rozpočtu?
Tomu my nevěříme, nic nesignalizuje, že by k tomu vláda směřovala. Udržitelnost veřejných financí se dál rozvolňuje. Muselo by být vidět, že se šetří nebo že se zvyšují příjmy. Mám trošku nedůvěru k cíli vyrovnat rozpočet na konci volebního období. To obvykle politologická literatura vyvrací.
Nepopulární kroky děláte na začátku volebního období a na konci se naopak chcete zalíbit voličům. A to jsme v situaci, kdy ekonomika roste.
A kdyby nerostla?
Během poklesu ekonomiky vlády spíš osekávají investice a tím i růst a naopak se snaží držet sociální výdaje. Právě v době poklesu by investice dávaly větší smysl než v době konjuktury. Když se žije nad poměry, pak se plíživě rodí problém.
Podívejme se na Francii. Vždy byla evropskou dvojkou za Německem. Lidé si tam ale zvykli na pětatřicetihodinový pracovní týden a brzký odchod do důchodu. To je strašně drahé. A politici pořád něco slibují. Dluh je pak 115 procent HDP a vede to k politické nestabilitě a růstu radikalismu. Tomu bychom se měli vyhnout.