Na následujících řádcích přinášíme komentář předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové, který byl poprvé publikován 7. dubna 2020 v Hospodářských novinách a na webu iHNed.cz.
Skutečnost, že se stát kvůli dopadům koronavirové krize zadluží, je už nyní jasná. Jde ale o to, aby se z této výjimečné situace nestalo pravidlo do budoucna. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti byl zákonodárci s přestávkami projednáván od roku 2012 až do roku 2017, kdy byl po řadě úprav konečně přijat.
Základním záměrem jeho vzniku byla v ČR i v jiných zemích reakce na zvýšení veřejného zadlužení v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí započatou v roce 2008. Ta odhalila slabiny hospodaření mnoha států dlouhodobě spočívající mimo jiné i ve sklonu k deficitnímu hospodaření v kombinaci s procyklickým charakterem fiskální politiky. Mezi lety 2008 a 2013, tedy v průběhu pouhých pěti let, stouplo veřejné zadlužení ČR z 28,7 procenta na 44,6, tedy o 16 procentních bodů.
Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti má být nyní ve stavu nouzového režimu novelizován a rozpočtová pravidla rozvolněna. Důvodová zpráva k novele uvádí, že při prudkém propadu ekonomiky v roce 2020 by dodržení stávajících pravidel pro výdaje veřejných financí znamenalo pro rok 2021 fiskální restrikci. Ve skutečnosti však již stávající znění zákona umožňuje rozvolnění v mimořádných případech, jako jsou například přírodní katastrofy, bezpečnostní ohrožení či právě pandemie. Za takových okolností totiž lze výdaje jinak zastropované fiskálními pravidly navýšit o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných operací.
Novela je tedy nejen předčasná, protože aktuální představa o vývoji české ekonomiky v roce 2021 je zatížena velkou nejistotou, ale i zbytečná, protože řada ustanovení v tomto zákoně zajišťuje dostatečný prostor na podporu ekonomiky.
Zákon definuje dva hlavní parametry ochrany veřejných financí před nadměrným zadlužením: strukturální saldo veřejných financí a tzv. dluhovou brzdu. Strukturální saldo, respektive strukturální deficit je limitován jedním procentem HDP. Novela zákona by znamenala, že už pouhý měsíc po prokázání prvního nakaženého v Česku by došlo k prolomení jednoprocentní hranice deficitu veřejných financí nejen pro rok 2020, ale i na dalších sedm let, kdy by se deficit postupně snižoval ze čtyř procent HDP na jedno procento v roce 2027. Ve chvíli, kdy nejsou známy kontury hospodářského vývoje ani pro rok 2020, natož pro roky následující, ovšem není rozumné zatěžovat veřejné finance na rok 2021 (a další roky) v předem daném konkrétním rozsahu.
Zákon by měl mimo jiné zabránit i tomu, aby pandemickou trajektorií rostlo také zadlužení ČR. Nástrojem k tomu je především tzv. dluhová brzda. Původní návrh ji stanovil na úroveň 50 procent veřejného dluhu k HDP, během letité parlamentní debaty však byla hodnota uvolněna na 55 procent. Po jejím dosažení se dle zákona automaticky spustí obranná reakce fiskální politiky.
Vláda by například musela schválit a předložit sněmovně rozpočet vedoucí k udržitelnosti či návrhy vyrovnaných rozpočtů zdravotních pojišťoven. Kraje a obce by musely na následující rok schválit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet a ostatní veřejné instituce by nesměly zřizovat nové závazky ze smluv, s výjimkou projektů spolufinancovaných EU.
Pokud by novela, o níž by měli poslanci v režimu legislativní nouze hlasovat už tento týden (pozn. red. webu unrr.cz: Poslanecká sněmovna nakonec novelu zákona schválila 8. dubna 2020, nyní o ní bude hlasovat Senát) , byla přijata, mohlo by to Česko poměrně rychle k nárazu na dluhovou brzdu přiblížit. Během příštích pěti let by i při postupném návratu k dlouhodobě průměrnému růstu stoupl veřejný dluh téměř na 50 procent HDP. Na takovouto hodnotu se přitom mělo veřejné zadlužení podle modelů z roku 2019 dostat až o dvacet let později v důsledku stárnutí populace.
Je důležité, aby pravidla rozpočtové odpovědnosti platila trvale a zákon nebyl upravován vždy podle situace, které ekonomika a veřejné finance zrovna čelí. Ani v mimořádných případech, jako je například současná priorita ochrany veřejného zdraví daná pandemií, nelze zcela opomenout zdraví veřejných financí. Znamenalo by to také znevážení celkového záměru zákona, dlouho projednávaného a už tak velmi rozmělněného proti jeho původnímu návrhu − původně se totiž mělo jednat o ústavní zákon.