Jedním ze stěžejních úkolů Národní rozpočtové rady (NRR) dle zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů (Zákon), je pravidelné každoroční vypracování Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti) a v souladu s ustanovením § 21 Zákona její předložení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (PSP ČR) k projednání.
Stejně jako v minulých Zprávách o dlouhodobé udržitelnosti, i v té letošní NRR vyhodnocuje situaci českých veřejných financí dominantně ze střednědo-bého a dlouhodobého hlediska. V prvním případě je zásadním hodnotícím ukazatelem vykázaná a očekávaná výše strukturálního salda, resp. primár-ního strukturálního salda.1 Ve druhém pak projektovaný vývoj dluhu sektoru veřejných institucí (veřej-ného dluhu) v horizontu padesáti let, který přibližuje rozsah dlouhodobé fiskální nerovnováhy.
V loňské Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti NRR konstatovala, že po „křižovatce roku 2023“, kdy se veřejné finance v souvislosti s přijetím tzv. konsolidačního balíčku vydaly na udržitelnější dráhu, mělo dle schválených domácích fiskálních pravidel dále docházet k postupnému zlepšování strukturálního salda veřejných financí. Po roce 2024, kdy struktu-rální saldo dosáhlo hodnoty −1,8 % HDP a cel-kové saldo hodnoty −2,0 % HDP, došlo ve voleb-ním roce 2025 nakonec ke zhoršení obou ukaza-telů. Strukturální saldo dosáhlo úrovně −2,2 % HDP a celkové saldo pak hodnoty −2,1 % HDP. I při tomto zhoršení však Česká republika nadále hospodařila v souladu se Zákonem a zcela dle očekávání NRR i na úrovni celkového salda lépe než země bezprostředně sousedící s Českou republikou. Udržovala si tak naději na definitivní ozdravení veřejných financí v Zákonem předpokládaném horizontu roku 2028. Jak NRR opakovaně konstatovala a také zmiňovala na tomto místě v loňské Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti, k takovému vývoji by bývalo bylo nutné přistoupit k dalším konsolidačním opatřením, a to nejpozději v roce 2026 při přípravách státního rozpočtu na rok 2027. V dráze této konsolidace ovšem učinily zásadní změnu volby do PSP ČR v říjnu roku 2025. V jejich důsledku došlo k nástupu nové vlády a kvůli časovému souběhu konání voleb a klíčových termínů pro předložení a projednávání návrhu státního rozpočtu pro rok 2026 také k mimořádné situaci. Poprvé v dějinách samostatné České republiky byl roz-hodnutím PSP ČR původní vládou navržený roz-počet vrácen k přepracování v okamžiku, kdy v mezičase proběhlé volby do PSP ČR změnily její složení. Přicházející nová vládní většina tak vracela rozpočet k přepracování vládě, která vět-šinu v PSP ČR ztratila. Zároveň se vedla politická i výkladová diskuse o tom, zda má odcházející vláda po proběhlých volbách poslat původní návrh státního rozpočtu do PSP ČR po volbách znovu, či nikoliv.
Výsledkem uvedené bezprecedentní situace bylo nakonec rozpočtové provizorium v části roku 2026, během nějž nová vláda navrhla a v PSP ČR schválila upravený návrh státního rozpočtu na rok 2026 s deficitem, který odporoval Zákonu ve znění platném v tom okamžiku a zároveň otočil směřování veřejných financí k jejich zřetelné expanzivnosti. Zatímco limit dle Zákona předpokládal pro rok 2026 maximální přípustné strukturální saldo −1,75 % HDP, očekávaná skutečnost roku 2026 je na úrovni −2,5 % HDP. V době dokončování prací na této Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti je zároveň vládou již předložen a široce diskutován návrh státního rozpočtu na rok 2027 s další mohutnou expanzí (bezprecedentní v nekrizových časech), kdy strukturální saldo sektoru veřejných institucí má v roce 2027 dosáhnout −3,5 % HDP a dle kalkulací NRR až −3,7 % HDP.
Jinými slovy, Česká republika nejen přerušuje, ale dokonce otáčí trend dosavadního vývoje fiskální politiky a potenciálně mění celé její paradigma. Českou republiku bude čekat velmi pravděpodobně dlouhodobější rozpočtové uvolnění a také setrvalý, byť v počátku mírný nárůst zadlužení vládního sektoru. Již v roce 2025 Česká republika překonala dosavadní rekordní zadlužení sektoru v poměru k HDP z roku 2013. Nyní lze důvodně před-pokládat, že každý další rok – minimálně v tomto volebním období – může přinést rekord nový. A to bohužel v situaci, kdy výnosy z veřejného dluhu, a tudíž i náklady na jeho obsluhu, poros-tou. Tématu nákladů na obsluhu dluhu se proto věnujeme obšírněji v první kapitole (mj. box 1.2) a v rámci jednoho alternativního scénáře (viz podkapitolu 5.1.4).
Podmínkou pro takový vývoj bylo a bude rozvolnění Zákona a dalších fiskálních pravidel, ke kterému do-šlo v průběhu roku 2026, a k němuž se NRR ze-vrubně vyjadřovala.3 Naopak možným korektivem to-hoto vývoje by mohly být pouze závazky České re-publiky vůči partnerům v EU v rámci Fiskálně-struk-turálního plánu pro období 2027 až 2030 (FSP) a vůle je důsledně na národní úrovni dodržovat. Tyto závazky však pouze odkládají významné konso-lidační úsilí do let 2028 a 2029 a nejsou podlo-ženy jakýmikoli věrohodnými návrhy, a dokonce ani konzistentní a uvěřitelnou rétorikou vlády. Naopak zmíněné rozvolnění fiskálních pravidel vytváří prostor pro jejich nerespektování alespoň v kontextu národního práva.
Výsledkem všech uvedených trendů je v letošním roce mimo jiné i zhoršení indikátorů dlouhodobé udržitelnosti. Zatímco náraz na dluhovou brzdu (tj. 55% výše poměru dluhu k HDP) byl v loňské Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti projektován na rok 2037, v té letošní se posouvá do roku 2034. A zatímco minulá Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti projektovala dluh na horizontu projekce na 178 % HDP, ta letošní zpráva jej projektuje na úrovni 245 % HDP.4 Důvodem je však kromě zmíněných okolností především rozdílný pří-stup k výdajům na obranu v hlavním scénáři naší projekce (viz podkapitolu 3.5), přičemž jejich možnému alternativnímu vývoji se věnujeme v podkapitole 5.1.3. Samozřejmě speciální péči věnujeme (kromě jiných výdajových položek) jako obvykle důchodům, u nichž ovšem nedošlo v posledních dvanácti měsících k tak významným změnám, jaké jsme popisovali v období minulém
NRR nadále považuje péči o stabilitu veřejných financí Česka a úsilí o vymáhání fiskálních pravidel za své základní poslání, ale uvědomuje si, že její předpověď z loňského roku se naplňuje. Příští rok a mnohá další léta mohou z hlediska zákonných úkolů NRR a jejich naplňování přinášet úskalí a výzvy zásadnější, než tomu bylo v minulosti.