Reportér, 10.03.2026 – celý komentář na webu reportermagazin.cz.
Velký americký prezident Theodore Roosevelt definoval svou zahraniční politiku slavnou větou: „Mluv tiše, ale v ruce drž pořádný klacek.“
Evropská unie v posledních dekádách byla přesným opakem tohoto zlatého pravidla. Na světových fórech její politici mluvili velmi hlasitě, ale v ruce nedrželi nic, čím by mohli svá slova uvěřitelně vymáhat.
Fungovalo to snesitelně, dokud existoval světový řád pravidel. Ta někdy hůře a někdy lépe vymáhal „globální četník“ v podobě Spojených států. Za něj jsme se jako Evropané schovávali. Měl v ruce „klacek“ (nejsilnější armádu světa), takže jsme hráli pohodlnou hru na černé pasažéry. Bez schopnosti se sami padouchům bránit, zato vždy připraveni dát komukoli dobrou moralizující radu, jak se má chovat.
S nástupem Donalda Trumpa i Evropané začali (neradi) chápat, že tento svět končí. Někdejší strážník nejprve oznamuje všem, že napříště žádná policie ve městě není a platí právo silnějšího.
A dál to graduje.
Najednou i sám šerif se svým největším koltem začíná připomínat padoucha, který po ostatních žádá výpalné, aby je vůbec nechal na pokoji. Kdo mu dá víc, ten má mít i víc klidu.
Diví se někdo, že na tak prudkou proměnu „policajta v rošťáka“ není zcela zaskočená Evropa vůbec schopna reagovat?