Český důchodový systém je založen především na povinném základním důchodovém pojištění, které je dávkově definované a financované na základě průběžného principu, kdy jsou důchody vypláceny z příspěvků ekonomicky aktivních obyvatel (tzv. první pilíř důchodového pojištění). Vedle tohoto pilíře funguje již od roku 1994 dobrovolný doplňkový pilíř penzijního pojištění se státním příspěvkem. Tento systém je příspěvkově definovaný a financovaný kapitálově (fondově), kdy jeho účastníci jeho prostřednictvím spoří přímo na své vlastní budoucí důchody. Dobrovolný pilíř bývá označován jako třetí pilíř důchodového spoření.
Stát motivuje účastníky ke spoření ve třetím pilíři prostřednictvím státního příspěvku, jehož výše se v minulosti měnila (viz Kapitola 1 této studie). V současnosti (rok 2021) stát vynakládá na příspěvky celkem 7,55 mld. Kč ročně (tj. cca 0,1 % HDP), celková výše státní podpory se za posledních 10 let zvýšila zhruba o třetinu, od roku 2000 pak narostla trojnásobně. Tento nárůst byl v poslední době tažen především zvýšením průměrného státního příspěvku, počet účastníků je již od roku 2017 poměrně stabilní.
V minulosti byla věnována problematice penzijního pojištění v rámci třetího pilíře poměrně významná pozornost především v souvislosti s diskusemi o důchodové reformě. V rámci činnosti Komise pro spravedlivé důchody bylo například konstatováno, že třetí pilíř plní svou úlohu v rámci důchodového systému ve velmi omezené míře a je potřeba jej změnit. V této souvislosti byla zmíněna například nízká výše úspor i úložek, nedostatečné zapojení mladších věkových kategorií, nízké zhodnocení prostředků vložených především do starších transformovaných fondů či fakt, že valná většina účastníků po ukončení spořící fáze využívá možnost jednorázové výplaty všech prostředků z fondu a počet výplat pravidelných penzí z tohoto systému je nízký. Komise pro spravedlivé důchody navrhla v této souvislosti mj. změny v poplatkové politice penzijních fondů či založení státního penzijního fondu. Tato doporučení se nicméně do legislativy nepromítla. V souvislosti s třetím pilířem bývá coby riziko a zdroj zranitelnosti penzijních společností rovněž zmiňována garance nezáporného výnosu pro účastníky penzijního spoření v transformovaných fondech.
Cílem této studie je především představit metodiku projekce výše státního příspěvku na penzijní pojištění v horizontu příštích 50 let. Pro tuto projekci používáme předpoklad nezměněného nastavení podpory důchodového spoření. Ve studii tak neřešíme problémy třetího pilíře zmíněné v předchozím odstavci ani otázku efektivnosti státem vynakládaných prostředků na podporu spoření v tomto pilíři. Struktura této studie je následující. V první kapitole stručně představíme historii třetího pilíře v ČR, v kapitole druhé budeme ilustrovat věkovou strukturu důležitých parametrů důchodového spoření, které používáme v projekci výše příspěvku. Ve třetí kapitole pak představíme samotnou projekci státního příspěvku.