Pandemie COVID-19 a související protipandemická opatření vedla v České republice v posledních dvou letech k razantnímu nárůstu deficitů veřejných institucí a ke zhoršení stavu veřejných financí. K tomuto zhoršení přispěla i další výdajová opatření, která s pandemií přímo nesouvisela. Zároveň došlo ke dvěma novelám zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (dále jen „Zákon“), které uvolnily přípustné strukturální deficity až do roku 2031 s dopadem do nárůstu dluhu veřejných institucí.
Vysoké deficity a nárůst veřejného dluhu nebyly specifikem samotné ČR, ale došlo k nim napříč zeměmi EU. S tím, jak se v nadcházejících letech bude stabilizovat ekonomická situace, je na místě diskutovat tempo fiskální konsolidace. V této studii srovnáváme plány fiskální konsolidace jednotlivých zemí EU tak, jak je tyto země formulovaly ve svých konvergenčních, resp. stabilizačních programech. Zvláštní zřetel klademe na pozici České republiky v rámci tohoto mezinárodního srovnání.
Struktura této studie je následující: v první kapitole srovnáváme hodnoty základních fiskálních ukazatelů a jejich projekcí v ČR s těmito ukazateli pro ostatní země EU. V druhé kapitole srovnáváme projekci ze stabilizačních, resp. konvergenčních programů s predikcí fiskálních ukazatelů dle Mezinárodního měnového fondu (dále jen „IMF“). Ve třetí kapitole pak podrobněji zkoumáme jednotlivé složky změny plánovaných deficitů.