Fiskální politika je jedním z nejviditelnějších nástrojů hospodářské politiky. V období růstu rozhoduje o tom, zda vlády „šetří na horší časy“, nebo naopak zvyšují výdaje a snižují daně. V období recese pak určuje, zda ekonomiku podpoří, nebo nesprávným načasováním opatření naopak ještě více utlumí. Právě zde vstupuje do hry pod-statný rozdíl mezi jejími procyklickými nebo proticyklickými dopady. V evropském kontextu, ale i v případě České republiky, jde o téma mimořádně aktuální.
Cílem této studie je připomenout význam tzv. vestavěných (automatických) stabilizátorů a důležitost načasování tzv. diskrečních fiskálních opatření pro provádění proticyklické fiskální politiky. Následně rovněž na příkladě vývoje českých veřejných financí v období let 2002–2024 ukázat, zda působení fiskální politiky bylo stabilizační či nikoliv.
