Územní samospráva je forma veřejné moci, která v České Republice existuje ve dvou stupních. Základní jednotkou územní samosprávy je obec, vyšším stupněm jsou kraje. Rámec hospodaření územních samosprávných celků je vymezen v zákoně č. 367/1990 Sb. („Zákon o obcích“) a zákoně č. 129/2000 Sb. („Zákon o krajích“). Dle zákona č. 131/2000 Sb. („Zákon o hlavním městě Praze“) jsou územními samosprávnými celky také městské části hlavního města Prahy.
Z hlediska národního účetnictví patří obce a kraje do sektoru vládních institucí S.13, konkrétně do subsektoru místních vládních institucí S.1313. Subsektor místních vládních institucí zahrnuje všechny institucionální jednotky, jejichž pravomoc se obvykle vztahuje na určité vymezené území ČR. Jsou zde zahrnuty územní samosprávné celky, tedy krajské, městské a obecní úřady (případně úřady spravující větší územní celky), jejich příspěvkové organizace (zpravidla s místní působností), které jsou netržním výrobcem (například školy, sociální a zdravotnické služby, apod.). Celkem subsektor S.1313 zahrnuje 17 430 institucí.
Tato studie se zabývá analýzou datových zdrojů o hospodaření územních samosprávných celků (resp. všech institucionálních jednotek zařazených do subsektoru místních vládních institucí). Pozornost je dále věnována finančnímu majetku územních samosprávných celků.
První kapitola seznámí čtenáře se dvěma hlavními zdroji dat o hospodaření územních samosprávných celků. Ve druhé kapitole je porovnáme, představíme rozdíly mezi nimi a zjistíme tak jejich výhody a nevýhody. Třetí kapitola je věnována analýze finančního majetku obcí a krajů. Nakonec, ve čtvrté kapitole, se zaměříme na krátkodobý finanční majetek obcí ve vztahu k investicím.