V současné době čelí téměř celý svět šíření viru SARS-CoV-2 vyvolávající nemoc označovanou jako COVID-19. Situace, která zasáhla jak zdravotnický systém, tak ekonomiky postižených států je v mnoha ohledech bezprecedentní. Pokud se zpětně ohlédneme na největší hospodářské krize moderní historie, je patrné, že ačkoliv během nich došlo k výrazným propadům ekonomické aktivity či dlouhotrvajícím stagnacím, při žádné z nich nebyla takřka ze dne na den omezena značná část ekonomické aktivity. S ohledem na historii České republiky je současná krize unikátní také v tom, že se v ní objevuje kombinace vnitřního šoku spojeného s uzavřením některých provozoven služeb, maloobchodu a přerušením výroby a vnějšího šoku souvisejícího s narušením dodavatelsko-odběratelských řetězců a s propadem zahraniční poptávky.
V České republice byl první případ nákazy virem SARS-CoV-2 oznámen 1. března 2020. Již 11. března byla přerušena veškerá výuka na základních, středních a vysokých školách a 14. března vláda posílila preventivní opatření proti šíření nákazy uzavřením veškerých obchodů s výjimkou prodejen potravin, hygienického a drogistického zboží, lékáren a dalších nejnutnějších potřeb a zakázala přítomnost v provozovnách stravovacích služeb. Tato opatření byla v době vzniku studie nadále průběžně zpřísňována. Četná opatření přijímá celá řada dalších států nejen na území Evropy, ale také ve zbytku světa. Účelem této studie není daná opatření hodnotit, nýbrž poukázat na rozsah jejich ekonomických dopadů. V první části jsou shrnuty závěry zahraničních studií a článků, které se problematice dopadů pandemie věnovaly. Druhá část pak přináší přehled opatření hospodářských politik některých národních vlád v reakci na tuto pandemii.