novinky.cz, 21.10.2025 – rozhovor s Mojmírem Hamplem, předsedou NRR. Celý komentář najdete také na webu novinky.cz.
Končící vláda Petra Fialy (ODS) sice může tvrdit, že přes paragrafy ji nelze nachytat, nicméně svým rozhodnutím nepředložit nově zvolené Sněmovně návrh státního rozpočtu na příští rok porušuje zaběhnutou praxi. Schválení rozpočtu se kvůli tomu prodlouží a mohou nastat komplikace, řekl Novinkám předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Tahanice o rozpočet podle něj ukazují na nutnost vrátit se k dřívějšímu termínu parlamentních voleb, než je podzim.
Vláda návrh rozpočtu poslala dosluhující Sněmovně, té nové ho znovu posílat nechce. Argumentuje, že rodící se koalice ANO, SPD a Motoristů s ním stejně nesouhlasí, takže to je zbytečné. Je to odpovědný přístup?
První otázka je právní a druhá je z hlediska nějaké praxe. V zákoně nenajdete nikde větu, která by říkala, že v okamžiku, kdy nastupuje nová vláda, toto musí ještě ta stará udělat. Nic takového černé na bílém napsané není. Nicméně je to evidentní porušení zaběhnuté praxe, dobré praxe z minulosti, která by se měla respektovat. Je to precedens, který nemá v našich novodobých dějinách obdobu. To, jestli se má nebo nemá vládě poslat rozpočet poté, co končí, se dá i dovozovat z ostatních norem, které upravují rozpočtování. A spíš by to směřovalo k tomu, že ano. V každém případě současné dění ukazuje, co říkáme delší dobu: že když probíhají velké a hlučné politické zákopové války, tak v těch zákopech často končí rozpočtový proces a rozpočet. Velký problém u rozpočtu bývá vymáhat i to, co je černé na bílém v zákoně přímo napsáno. Tady se bavíme o pravidlu a jde spíš o zaběhnutou praxi.
Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek říká, že vláda vědomě rozpočtový proces zdržuje, což komplikuje život nejen příštímu kabinetu, nýbrž všem veřejným službám, které na rozpočtu závisejí…
Já bych řekl, že v každém případě to prodlužuje proces schválení rozpočtu. A potíž je v tom, že ten velký spor mezi vládou a opozicí se promítá i do organizačních, technických věcí, do rozpočtování. Ta válka působí nekonečná pnutí i tam, kde jsme na to nebyli zvyklí. Proto říkám, že to je bezprecedentní a nemá to žádné historické srovnání. A je to stejné, jako když se bavíte o zavedené ústavní praxi. Prostě na některé věci zákon nemyslí, protože nepředpokládá, že vůbec nastanou.
Proč to politici dělají?
Předpokládám, že odcházející vláda si to zdůvodňuje tím, že rozpočtové provizorium, které by v případě neschválení rozpočtu v novém roce nastalo, omezuje víc ty, kteří chtějí zvyšovat výdaje a deficit. Čím déle to bude prodlužovat, tím déle platí, že se kvůli limitům ve výdajích podle pravidel provizoria výdaje, a tím pádem ani deficit, zvyšovat nebudou. Myslím si, že toto může být interpretace jejich postoje. Zatímco nastupující vláda říká opak. Říká: potřebujeme mít co nejrychleji schválený rozpočet, abychom do něj promítli své priority. Ale to už je čistě politický spor, který my neumíme vyřešit.
Andrej Babiš tvrdí, že to, že vláda dělá naschvál proto, aby té nové zkomplikovala život. Myslíte si to taky?
„Naschvál“ je v tomto případě politické slovo. Stejně jako vyjádření: „Chybějí tam peníze“. My jako rada můžeme vyjádřit jenom politování, že obrovská míra polarizace a politického válčení vede i k věcem, se kterým zákon vůbec nepočítal.
Mělo by se legislativně nějak ošetřit, aby se kvůli volbám takhle na sklonku roku nemusel rozpočet posílat do Sněmovny dvakrát? Za čtyři roky se podobné tahanice mohou opakovat.
Osobně bych spíš byl pro to, abychom se vrátili ke staré praxi, že volby neprobíhají na podzim. To se změnilo předčasnými volbami v roce 2013. Od té doby už čtyřikrát za sebou žijeme v režimu, že přicházející vláda dědí rozpočet po odcházející. (Dříve volby probíhaly na konci května nebo v červnu – pozn. red.). Někdy je to větší problém, někdy menší. Letos je evidentně velký. Takže systémové řešení by byl návrat k volbám v jiné části roku. Chápu, že je to komplikované, protože politická elita by se musela dohodnout, že jedni budou mít buď volební období o kousek delší, anebo jiní o kousek kratší. Byla by to těžká politická debata. Letošní dění kolem rozpočtu by ale mohlo strany napříč spektrem donutit se zamyslet, jestli termín voleb kvůli přípravě rozpočtu nezměnit.
Upozornili jste, že Fialova vláda porušila zákon, protože neschválila rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury.
Ano, vidíme to jako explicitní porušení zákona, protože rozpočet tohoto fondu by měl být schválen nejpozději v okamžiku, kdy se schvaluje státní rozpočet. Měl by tudíž odcházet do Sněmovny nejpozději spolu s ním do konce září.
Ještě ve staré Sněmovně tak přistál návrh státního rozpočtu s deficitem 286 miliard, který chce ANO udržet, ale separátní rozpočet fondu už ne. Může to dokazovat, že v oblasti dopravy skutečně chybějí desítky miliard, jak si stěžuje Andrej Babiš?
Naše interpretace je jiná. Ne, že chybějí peníze, ale že tam přebývají výdaje. To je jiný typ problému. Celý princip fiskálních pravidel je postaven na tom, že vláda nemůže utratit libovolné množství peněz. Může utratit jenom to, co se vybere na daních, a pak něco nad to, což je deficit, který je povolený fiskálními pravidly. Čili může se přiměřeně zadlužit do určitých stropů. Tak vznikne absolutní výdajový strop a přes ten se nesmí jít. My teď řešíme, že v návrhu rozpočtu schváleném před volbami přebývají výdaje, které nejsou kryty ani jedním z těchto dvou zdrojů.
Výdaje na dopravu se mají v příštích letech přitom razantně zvyšovat.
Prudce rostoucí výdaje na dopravní infrastrukturu, které jsou ve fondu dopravní infrastruktury namalované na další roky, jsou podle nás problém. V roce 2028 by se měly proti letošku zdvojnásobit na 311 miliard. Nejde přitom jen o dálnice, ale i o železnice včetně rekonstrukcí tratí nebo budov. Byl bych nerad, aby vznikl dojem, že toto je mandatorní výdaj a že se v rozpočtu na dopravní infrastrukturu nedá prioritizovat. Samozřejmě, že dá. I tam se dají vybírat priority, přičemž některé jsou větší, některé menší. Teď ale evidentně máme typ výdajů, který jde mimo povolený výdajový rámec, a na které nestačí ani příjmy státního rozpočtu a ani povolený deficit.
Varujete, že kvůli dopravním stavbám se budou muset najít nové příjmy nebo omezovat jiné výdaje?
Ano, nebo by se dramaticky rychle muselo zvedat zadlužení státu. Případně by byl i porušován zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, protože by to byly výdaje, které – jak už jsem řekl – nejsou kryty ani příjmy, ani povoleným deficitem. O rozpočtu na dopravní infrastrukturu, kde má být opravdu masivní nárůst výdajů za velmi krátkou dobu, by se ale měla vést debata i kvůli dalším možným dopadům, například na ceny stavebních prací a stavebního materiálu. Nevím, zda to někdo promýšlel. Že když stát bude takto masivně vytlačovat výdaje, tedy stavební výrobu v soukromém sektoru, že to se zpožděním může mít dopady třeba i na ceny rezidenčního bydlení. Když se díváme na seznam projektů, které tam jsou, ne vždy se můžeme bavit o opravdu produktivních investicích. Máme pocit, že je to spíše seznam všech věcí, které můžeme udělat, nikoliv, že je nezbytně udělat musíme.
Rozpočet se do konce roku nejspíš neschválí. Stát tak bude začátkem příštího roku stejně jako v zimě 2022 hospodařit v rozpočtovém provizoriu. Může někde způsobit problémy?
Krátké provizorium ne, dlouhé už může být problém. U nás to samozřejmě není shutdown jako ve Spojených státech, kde zavřou federální agentury a některé služby přestanou fungovat. Není to ani Španělsko, kde opakovaně nemají schválen rozpočet od roku 2023, a není jasné, jak tam některé položky vůbec vyplácet. To není náš případ. České provizorium znamená, že vezmete poslední rozpočet, tedy letošní, a každý měsíc se ministerstvo financí zeptá všech kapitol, co potřebují a za co hodlají utrácet podle priorit, tedy od mandatorních výdajů, jako jsou například důchody, dál.
Sečte všechny tyto položky a ví, že za všechny kapitoly to ve finále nesmí být víc než jedna dvanáctina naposledy schváleného rozpočtu.Na začátku to tak není problém, ale čím jdete dál v průběhu roku, tím to může být problém, který se postupně bude zvětšovat. Protože jsou nastavené automatické valorizace čili zvyšování určitého typu výdajů, ale vy tam budete mít pořád strop daný rokem 2025 a jenom podle něj budete rozdělovat tu jednu dvanáctinu každý měsíc. Pokud by bylo provizorium dlouhé, může také komplikovat financování investičních projektů.
Skokově ze sto milionů na dvacet miliard mají příští rok přibýt v rozpočtu ministerstva dopravy peníze na stavby, které se tváří jako rozpočtově uznatelná výjimka na obranné výdaje. Má jít přitom o výstavbu nejen dálnic, ale třeba i odpočívky pro auta.
Pro nás je toto evidentní kandidát na zneužití této výjimky. Akceptovali jsme ji s tím, že má být časově i kvantitativně omezená. Teď máme pocit, že hned v prvním roce, kdy ji používáme, se tak neděje v souladu s tímto pravidlem, že ji spíš zneužíváme. Stávající metodický přístup NATO umožňuje do vojenských výdajů zahrnout pouze výdaje na projekty, u kterých je primárním důvodem realizace vojenských účelů. Kolega tady má na to hezkou větu: Ježdění je naše zbrojení. Myslíme si ale, že nejlepší by bylo, aby tam do budoucna byly zařazovány jen výdaje, které prošly nějakým testem Výboru pro obrané plánování Bezpečnostní rady státu. Aby zpětně nedocházelo k tomu, že je NATO nebo Evropská komise jako výdaje na obranu neuznají a budeme ex post zjišťovat, že ta výjimka byla použita v rozporu se zákonem a v rozporu s jeho smyslem.
Kritizujete končící vládu i za to, že bez posouzení Výborem pro rozpočtové prognózy najednou o čtrnáct miliard zvedla očekávané příjmy rozpočtu. Odcházející ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) tvrdí, že to bude díky zavádění jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.
Podle nás by se mělo velmi opatrně přistupovat k tvorbě nových příjmů, které jsou třeba postaveny na tom, že zatočíme s šedou ekonomikou, protože jsou takové velmi vachrlaté. Na to by měla pamatovat i příští vláda.
Nedostatek peněz na příští rok hlásí nejen doprava, ale třeba i zdravotnictví…
Co se týká mandatorních výdajů, jak jsou narozpočtovány platby za státní pojištěnce, tedy 158 miliard, je podle nás korektní. Jiná věc je, jestli úhradová vyhláška, která se teď chystala, nevytváří dodatečný tlak na výdaje. Ministerstvo zdravotnictví ale autoritativně tvrdí, že pokud se provedou všechny požadované změny v restrukturalizaci akutní lůžkové péče a v lékové a další politice, deficit rozpočtu se neprohloubí dramaticky. My ale víme, že bohužel nastal problém, před kterým jsme varovali i odcházející vládu, že i když se automaticky zvalorizuje platba za státní pojištěnce, tak systém dlouhodobě bude do deficitu směřovat. Není přitom řešením to, že se tam vždy jednorázově dolijí peníze. Musí se řešit výdaje.
Mluví se i o nedostatku peněz pro školství…
Tam jde ještě i o letošek. Pořád nevíme, jak se rozpočtově dokryje zbytek peněz na nepedagogické pracovníky. Odcházející ministr Mikuláš Bek (STAN) asi bude muset říct, kde je vezme, protože rozpočtová rezerva je prázdná.
Jak hodnotíte Fialovu vládu z hlediska rozpočtové disciplíny a konsolidačního úsilí?
Konsolidace nastala. I když nebyla dostatečná, ani tak velká, jak vláda slibovala. Veřejné finance jsou ale v lepším stavu, než byly v roce 2021. Schodek veřejných financí klesl na dvě procenta hrubého domácího produktu z tehdejších pěti procent. Veřejné finance ovšem nebudou udržitelné bez toho, aby se v jejich uzdravování pokračovalo. Rozpočet na rok 2027 by byl s těmi zmíněnými problémy, hlavně kvůli růstu výdajů na dopravní infrastrukturu, prakticky nesestavitelný. Bez dalších změn…
Jak by měly vypadat?
Budeme muset prioritizovat ve výdajích, respektive vybírat, které mají přednost a které tolik důležité nejsou. U nich výdaje neporostou tak rychle. Anebo musíme hledat nějaké dodatečné příjmy. Také můžete všechno dělat na dluh, ale nic jiného už neexistuje. To je prostě jednoduchá matematika.