Věkový strop pro odchod do důchodu zůstává v Česku dál na 65 letech. A to i přesto, že experti ministerstva práce a sociálních věcí ve své letošní Zprávě o stavu důchodového systému České republiky uvedli, že pokud má být zachován stávající princip čtvrtiny života strávené v důchodu, měl by se důchodový věk pro lidi narozené v roce 1980 a později zvýšit. Například dnešní pětadvacetiletí by tak odcházeli do důchodu v 67 letech a dvou měsících.
Mezi argumenty politiků, proč doporučení odborníků nevyslyšeli a rozhodli se strop pro věk odchodu do důchodu zachovat na 65 letech, zaznívalo také to, že zatímco délka dožití v Česku roste, délka života ve zdraví se nezvyšuje. V případě růstu důchodového věku by tak podle nich došlo pouze k přesunu nákladů ze starobních důchodů do důchodů invalidních, případně do dalších sociálních dávek.
Podrobnější pohled na celou problematiku ale ukazuje, že takové tvrzení není podložené relevantními daty. Posuzování délky života ve zdraví je totiž v České republice do velké míry subjektivní. Spolehlivé indikátory délky života ve zdraví, které by mohly přinést přesvědčivé argumenty jak proti, tak pro prodlužování důchodového věku nad 65 let, ve skutečnosti v tuzemsku neexistují. Upozornila na to studie Délka života ve zdraví publikovaná v listopadu Úřadem Národní rozpočtové rady (ÚNRR).
Podle studie se navíc ze tří indikátorů délky života ve zdraví, které jsou nyní pro Českou republiku k dispozici, objevuje v diskusi o prodlužování důchodového věku téměř výhradně jen indikátor Healthy life years (roky života ve zdraví) podle Eurostatu, který může poskytnout argumenty proti prodlužování důchodového věku. Zbylé dva indikátory délky života ve zdraví − Healthy life expectancy (očekávaná délka života ve zdraví) rovněž podle Eurostatu a Healthy life expectancy at birth (očekávaná délka života ve zdraví při narození) podle Světové zdravotnické organizace − přitom vyznívají opačně.
Mezinárodní srovnání provedené ve studii Délka života ve zdraví také ukazuje, že indikátory života ve zdraví vykazují právě silnou závislost s očekávanou nadějí dožití. To znamená, že rozhodujícím faktorem pro délku života ve zdraví je celková délka života sama o sobě. Čím déle tedy Češi v průměru žijí, tím více let v průměru také prožijí ve zdraví. Zároveň je většina prodlužování délky života spjata hlavně s prodlužováním zdravé délky života. Jinými slovy, většinu času, o který mají mladší generace život v průměru delší než jejich předkové, stráví ve zdraví.
Studie ÚNRR tedy potvrzuje, že pokud by zvyšování věku odchodu do důchodu zůstalo navázáno na očekávanou délku dožití tak, jak to de facto činí už stávající zákon pracující s konceptem čtvrtiny života v důchodu, nedošlo by k zásadnímu nárůstu podílu invalidních důchodců v relevantních věkových kategoriích. A to ani v případě, že by hranice 65 let pro věk odchodu do důchodu padla.
Naopak by takový krok napomohl k větší stabilitě penzijního systému. Zda se tak nakonec v dohledné době stane, je plně v kompetenci politiků. Role fiskální rady, vědců a dalších expertů v celé věci spočívá především ve vytváření spolehlivých indikátorů a odborných podkladů tak, aby se o ně pak mohli při přípravě konkrétních kroků opřít nejen přímo politici, ale i široká veřejnost.
Michal Hlaváček – hlavní analytik Úřadu Národní rozpočtové rady
Komentář byl zveřejněn 18. prosince v Hospodářských novinách a v názorové rubrice webu ihned.cz