Na následujících řádcích si můžete přečíst komentář předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové a analytika Úřadu Národní rozpočtové rady Pavla Mordy, který byl publikován 13. října 2021 v Hospodářských novinách a na webu.
Téma stárnutí populace a nutnost důchodové reformy mezi politickými stranami před volbami nerezonovalo tak, jak by vzhledem ke stavu a budoucímu vývoji veřejných financí bylo příhodné. Na blížící se problém dlouhodobě upozorňuje nejen Národní rozpočtová rada, ale také například Evropská komise, která Českou republiku řadí z pohledu dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí na čtvrtou nejhorší příčku mezi zeměmi Evropské unie (po Lucembursku, Slovensku a Rumunsku).
Před novou vládou tak stojí zásadní úkol – připravit důchodovou reformu, která vyřeší příjmovou i výdajovou stranu systému. A vyjednávání o změně parametrů či celého systému bude nesmírně složité. Žádná reforma totiž nemůže proběhnout bezbolestně. Ať již bude mít změna nakonec jakoukoliv podobu, z pohledu parametrických úprav by muselo dojít buď ke zvýšení příjmů státního rozpočtu, a tedy výraznému zvýšení daňové zátěže (zejména) pro současnou mladou a střední generaci, nebo bude docházet k relativnímu snižování poměru mezi výší průměrného důchodu a průměrné mzdy. Dále je také možné uvažovat o úpravě hranice věku odchodu do důchodu, a to přinejmenším tak, aby v něm lidé stále trávili průměrně jednu čtvrtinu života.
Ve skutečnosti pravděpodobně nedojde pouze k jednomu z krajních řešení, ale půjde o kombinaci dílčích změn. Jedno je však jisté. Důchodová reforma, ať již bude v českém podání vypadat jakkoliv, by měla být naprostou prioritou nové vlády. Největším problémem současné situace totiž je, že ze střednědobého pohledu, natož z pohledu politického cyklu, se zdá situace stále relativně příznivá. Čas se však rychle krátí, a pokud ani příští vláda nepřistoupí k seriózním debatám o důchodové reformě, situace se velmi brzy může stát kritickou.
Pomyslný náraz na demografickou proměnu nás čeká již na začátku 30. let, kdy do penze začnou odcházet silné 70. ročníky, tzv. Husákovy děti. A současné nastavení penzijního systému České republiky na takto výrazné demografické změny není připraveno. Podle demografické projekce ČSÚ poklesne podíl počtu osob v produktivním věku na jednu osobu starší 65 let ze současných zhruba tří osob v horizontu 40 let na pouhých 1,6. V absolutních číslech jde o zvýšení počtu osob v důchodovém věku ze současných 2,4 milionu na 3,2 milionu.
Na výdajové straně by zvýšení počtu přiznaných důchodů o 800 tisíc v současné situaci znamenalo dodatečné roční náklady státního rozpočtu ve výši zhruba 150 miliard korun. Je tedy zřejmé, že takovéto každoroční prohloubení deficitu si české veřejné finance nemohou dovolit.
Času pro přijetí důchodové reformy, u které bude potřebný politický i celospolečenský konsenzus, tak mnoho nezbývá. Pokud k řešení nepřistoupí nově ustanovená vláda, ta následující bude reálnému problému čelit již na konci svého funkčního období.