Hospodářské noviny/hn.cz, 10.08.2026 – rozhovor s Michalem Hlaváčkem, analytikem NRR. Celý komentář najdete také na webu hn.cz.
Český důchodový systém zažívá turbulentní období. Zatímco předchozí vláda Petra Fialy (ODS) prosadila relativně ambiciózní reformu zaměřenou na dlouhodobou udržitelnost, současný kabinet šéfa hnutí ANO Andreje Babiše většinu těchto kroků postupně vrací do původní podoby. „Odkládání problémů jen zvyšuje budoucí náklady, které asymetricky dopadnou na generace narozené po roce 1990,“ varuje expert na důchody Michal Hlaváček z Národní rozpočtové rady. Tento na vládě nezávislý úřad dohlíží ze zákona na vývoj veřejných financí a prostřednictvím svých hodnoticích zpráv má včas varovat před riziky spojenými s neudržitelným zadlužováním státu. Jaké dopady bude mít podle Hlaváčka zvýšení motivace pracujících důchodců a proč nás čeká náraz do zdi kolem roku 2060?
Babišova vláda hned po nástupu ohlásila, že demontuje důchodovou reformu předchozího kabinetu. Zatím ale moc nespěchá – z aktuálně projednávané novely důchodového zákona na poslední chvíli vypadlo vylepšení valorizací a nyní obsahuje pouze úplné novinky z programového prohlášení – tedy přilepšení starším důchodcům a navýšení důchodu pro pracující důchodce. Jak to hodnotíte?
Z původních tří pilířů reformy – tedy úpravy valorizací, zvyšování věku odchodu do důchodu na 67 let a snížených zápočtů výdělků do důchodů má zůstat v podstatě jen ten poslední. Vláda chce vrátit strop důchodového věku na 65 let a vrátit se ke štědřejší valorizaci o polovinu růstu reálných mezd místo jedné třetiny. To jsou kroky, které mají zásadní dopad na dlouhodobou udržitelnost. Vláda si zřejmě uvědomila, že si může dovolit tyto změny odkládat, protože efekt zastropování věku se projeví až po roce 2030 a nová pravidla valorizací začnou reálně fungovat až v momentě, kdy se reálné mzdy dostanou na úroveň roku 2021, což očekáváme kolem roku 2029. Je to do jisté míry marketingový tah – představit „dárky“ voličům těsně předtím, než začnou mít reálný dopad.
Jaké to bude mít důsledky pro veřejné finance v delším horizontu?
Pokud se s důchodovým věkem nebude hýbat, kolem roku 2060 bude systém generovat takové deficity, že veřejné finance budou jen obtížně udržitelné – objemově to bude kolem tří procent HDP. Problém se neustále odsouvá, ale nezmizí. Každé další vládě se prostor pro řešení zužuje.
Bude muset s důchodovým věkem hýbat a posouvat ho i lidem, kteří mají do penze už poměrně blízko. To pro ně bude výrazně nepříjemné například z hlediska plánování úspor a životního cyklu. Dnes už víme, že čím později se k reformě přistoupí, tím drastičtější budou dopady na mladší generace.
Zmínil jste asymetrický dopad na mladé. Máte pro to konkrétní čísla?
Z našich modelů je vidět, že veřejné rozpočty včetně důchodů, zdravotnictví, sociálních dávek nebo školství jsou – za předpokladu, že nedojde k reformě – pro nastupující generace nastaveny deficitně. U generace narozené v letech 2000 až 2004 odhadujeme, že za celý život může získat v cenách roku 2025 z rozpočtu o 9,4 milionu korun více, než do něj odvede, o 50 let později dostane o 8,5 milionu více, než odvede. To zní pro ně sice dobře, ale háček je v tom, že tento rozdíl musí někdo zaplatit. Veřejný dluh se tak může vyšplhat přes 100 procent HDP. Právě tyto generace pak pocítí dopady „nereformování“ nejvíce.
A kde by mohl rozpočet tyto peníze získat?
Buď budeme muset radikálně zvýšit příjmy, což by znamenalo nárůst sazeb pojistného a daní z příjmů zhruba o 15 procent, nebo se budeme muset smířit s extrémním zadlužením. Kdyby se například jen vrátila daň z příjmu fyzických osob na úroveň před zrušením superhrubé mzdy v roce 2021, stát by vybral o 130 miliard korun víc. Připomínám, že toto opatření mělo být původně zrušeno po dvou letech, kdy probíhala covidová pandemie, ale zůstalo natrvalo.
Momentálně se ale zdá, že důchodový účet je v dobré kondici, letos má po sedmi letech dosáhnout přebytku. Není tedy kritika vlády předčasná?
Důchodový účet bude v příštích zhruba pěti letech skutečně v relativně dobrém stavu a možná i v přebytku. Má to tři důvody: zaprvé se teprve teď projevuje pokles počtu důchodců z doby covidu. Zadruhé, je vypnutá valorizace podle růstu reálných mezd a ty se postupně vracejí na úroveň roku 2021, což automaticky snižuje náhradový poměr v důchodu z rekordních 46 procent zpět k nižším hodnotám. A zatřetí, do důchodu nyní odcházejí demograficky slabší ročníky narozené kolem roku 1960. Je to ale jen krátké „okénko“, které se zavře, jakmile do důchodu začnou masivně nastupovat takzvané Husákovy děti.
V programovém prohlášení má vláda také slib rozšířit okruh náročných profesí, které budou moci odejít do důchodu dřív bez sankcí. Je to cesta správným směrem?
To je pro ekonomiku i stát potenciálně velmi drahý slib. Pokud by se do této kategorie zařadilo například dalších 300 tisíc lidí ze třetí kategorie rizika a umožnilo by se jim odejít o pět let dříve, byl by to ekvivalent plošného snížení důchodového věku o rok pro celou populaci. Dopady na HDP by byly extrémně vysoké. Pro státní rozpočet to bude znamenat vyšší náklady na výplatu důchodů a zároveň výpadek příjmů kvůli úbytku ekonomicky aktivních poplatníků. Pokud se navíc vláda přikloní k řešení náročných profesí přes státní systém důchodů namísto zapojení zaměstnavatelů v rámci třetího pilíře, bude to pro rozpočet rizikovější.
Může v této situaci pomoci třetí pilíř nebo nový dlouhodobý investiční produkt, tedy DIP?
V současném nastavení je představa, že by třetí pilíř mohl z významné části nahradit ten státní, iluzorní. V penzijních fondech je naspořeno kolem 700 miliard korun, což nestačí ani na pokrytí ročních výdajů prvního pilíře. Pro Husákovy děti je už na akumulaci dostatečných prostředků pozdě, zbývá jim 10 až 15 let do důchodu. Význam to může mít pro nastupující generaci, pokud budou fondy investovat dynamicky a generovat reálný výnos, snížení poplatků penzijním společnostem samozřejmě také pomůže. DIP je zajímavý doplněk, ale spíše pro bohatší vrstvy, systém jako celek nezachrání.
Vláda ve zmíněné důchodové novele přichází s opatřením, které má podpořit pracující důchodce. Zavede se paralelně se slevou na pojistném, která už pro tuto skupinu platí. Vyplatí se státu taková investice? Skutečně to přiměje více seniorů zůstat v práci?
V současnosti máme v systému kolem 117 tisíc pracujících důchodců, přičemž velká část z nich zřejmě působí ve školství a ve zdravotnictví. Jelikož přesně nevíme, co tyto lidi k práci motivuje dnes, je těžké odhadnout, kolik dalších tato finanční pobídka přesvědčí. Je ale jasné, že to zvýší výdaje důchodového systému, protože těmto lidem z řad zaměstnanců se bude důchod automaticky přepočítávat díky systému jednotného měsíčního hlášení, jen OSVČ si budou muset nadále žádat. Náklady na toto opatření se odhadují přibližně na 17 miliard korun, což odpovídá zhruba čtvrt procentního bodu HDP. To je v porovnání s dalšími avizovanými změnami relativně málo.
Jak se na přístup současné vlády k důchodům dívají ratingové agentury a Evropská unie? Může nám „dereforma“ uškodit?
Ratingové agentury mají krátký horizont, zajímá je příštích tři až pět let, kde jsme na tom díky zmíněným faktorům relativně dobře. V rámci EU má Česko stále nízký dluh kolem 45 procent HDP, což nás chrání před procedurou při nadměrném deficitu. Na druhou stranu po reformě fiskálních pravidel EU musíme příští čtyři roky plnit fiskálně rozpočtový plán. Tam hrozí, že kvůli štědrým slibům v programovém prohlášení, které zahrnují i drahé kroky v oblasti důchodů, vláda narazí.
Cítíte v Národní rozpočtové radě frustraci, když vidíte, že kabinet na vaše varování nedbá a reformní úsilí se v Česku rozplývá?
Národní rozpočtová rada má silný mediální vliv, což je možná důležitější než její zákonné pravomoci. I když si vlády občas upravují rozpočtová pravidla podle potřeby, náš úkol je na to upozorňovat. Pokud vláda dělá kroky, které nejsou z hlediska dlouhodobé udržitelnosti „košer“, musíme to pojmenovat. Ten tlak veřejného mínění je nakonec jedinou pojistkou proti naprostému rozvratu veřejných financí.