Hospodářské noviny, 27. 04. 2026 – celý rozhovor s Mojmírem Hamplem, předsedou Národní rozpočtové rady, najdete na webu Hospodářských novin zde.
Vláda poslala do sněmovny svůj návrh zákona, který jí mimo jiné umožní velmi rozvolnit mantinely pro sestavování státního rozpočtu. Ty by po schválení předložených opatření prakticky přestaly existovat. Návrh například říká, že by se výdajů na infrastrukturu, jako jsou dálnice, železnice nebo elektrárny, netýkala striktní pravidla rozpočtové odpovědnosti. Jejich rozvolnění by kabinetu umožnilo navýšit schodek o sto miliard korun.
Předloha také jen vágně popisuje takzvané mimořádné události, které by umožnily navýšit výdaje státu o dalších deset procent.
Návrh, který už ve středu projednal rozpočtový výbor, se podle ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) inspiruje Německem, kde si fiskální pravidla upravili podobně. Podle předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla se však jedná o cestu, jak navýšit deficit o stovky miliard korun, aniž by se vláda musela zodpovídat z porušení zmíněných pravidel.
Vámi řízená rada dohlíží na dodržování rozpočtových pravidel, jak tedy vnímáte předložený návrh?
Je to výrazné rozvolnění fiskálních pravidel a fiskální disciplíny, největší minimálně od času covidu. Je to změna rozpočtového paradigmatu, naprosto nepochybně. My tohle považujeme za moment, který možná jednou bude zapsán v dějinách české fiskální politiky.
Ministryně Schillerová pro HN uvedla, že se chce vydat obdobnou cestou, jakou jde například Německo, to znamená nezahrnovat části výdajů do obrany a infrastruktury do fiskálních pravidel. Opravdu jde Evropa touto cestou?
Německo jde cestou speciálních fondů, které tam zavedla současná vláda po uvolnění dluhové brzdy. Je příkladem země, která chce velmi výrazně navýšit dluh v příštích letech, a německá ekonomická elita už to v tuto chvíli vnímá jako poměrně velký problém. To, co mělo sloužit jako výdaje na infrastrukturu a obranu, bude spotřebovávat i na běžný welfare state (sociální výdaje státu – pozn. red.). Takže v německém tisku čteme, jak ti, kteří dluhové brzdy v Německu podporovali, jsou z toho celkem zděšení, protože tam má dojít k velmi výraznému nárůstu dluhu, a to už v tomto volebním období. Vzhledem k tomu, že Německo je už osm let v jistém ekonomickém útlumu, to není vzor hodný následování.
Vláda říká, že pokud by měla podle stávajících pravidel dodržovat plán konsolidace veřejných financí, jde o nerealistický a nemyslitelný scénář, který by zároveň znamenal paralýzu základních funkcí státu – od zdravotnictví přes bezpečnost až třeba po školství…
To je politický komentář, nikoliv věcný. To je prostě jenom vyjádření neochoty ozdravovat veřejné finance. Samozřejmě je možné politicky to takto konstatovat, ale to je asi tak celé. Když se podíváte na to, co obsahuje ministerstvem financí zveřejněná rozpočtová strategie na příští rok, tak ta počítá s tím, že podle pravidel by se deficit měl dostat pod 200 miliard korun. To říká samo ministerstvo financí. Takže já myslím, že skutečný příběh je úplně jiný. Nastupující vláda slibovala, že chce ozdravovat veřejné finance, ale ve skutečnosti nechce. Chce raději utrácet a raději si půjčovat. Je to pro to vládnutí pohodlnější.
Pozměňovací návrh, který je nyní na stole, podle Schillerové neznamená automaticky navyšování rozpočtu v příštím ani dalším roce. A ani prý nemění nic na závazcích vlády ve fiskální oblasti.
Pokud by to tak bylo, pokud by toto konstatování platilo, pak bych opravdu nerozuměl tomu, proč pravidla uvolňovat. Pak je můžeme nechat taková, jaká jsou. Můžeme jít jenom na harmonizační úpravu, která sladí naše pravidla s evropskými, a můžeme podle nich sestavovat rozpočet. My jsme žili do této chvíle v situaci, kdy národní fiskální pravidla byla přísnější než evropská. A tím, že přidáváme k té harmonizační úpravě ještě další výjimky, se naopak posouváme do modelu, kdy národní pravidla jsou volnější než ta evropská.
Mezi výjimkami je asi nejzásadnější ta, že se do rozpočtových pravidel nebudou počítat kromě výdajů na obranu také investice do infrastruktury, tedy do dálnic, železnic, elektráren…
Tohle rozvolnění, změkčení je velmi významné, protože podle kalkulací našich i centra veřejných financí by se tato výjimka mohla týkat 60 až 70 procent všech výdajů z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Když si vezmete, že fond má letos rozpočet 160 miliard, tak se bavíme o 100 miliardách deficitu navíc. Ty by mohly být utraceny na dluh a pořád v mezích těchto nežádoucím způsobem uvolněných pravidel. Plus navíc je tam druhá věc, že současná výjimka pro výdaje na obranu se prodlužuje až do roku 2036. Čili ne že by se omezovala, prodlužuje se o další tři roky.
Na druhou stranu jsou ekonomové, kteří říkají, že pokud se zadlužujeme, ale dluh jde do investic, tak to není tak špatné, protože to ekonomice pomůže.
To je skvělý argument, akorát že my si v tuhle chvíli půjčujeme i na běžný provoz. Je to jenom neochota srovnat veřejné finance do situace, kdy jsme schopni z rozpočtu pokrýt běžný provoz a jen část investic financovat dluhem. Tohle je ale situace, před kterou varujeme delší dobu. Zvyšujeme mandatorní výdaje, protože na ně nikdo nechce sáhnout, všichni je chtějí naopak ještě dál navyšovat. To se bude podle mě týkat i této vlády, bude se to týkat i penzí, zdravotnictví, ve kterém je mimochodem v tuto chvíli dvakrát víc peněz než před covidem.
A pokud máme neustále narůstající objem mandatorních výdajů, tak nám pak nezbývá na jakékoliv jiné výdaje. A tohle je prostě něco, co ve finále doběhne každou politickou elitu. Že zjistí, že na to, aby plnila všechny své sliby, nemá dost peněz. A současné úpravy fiskálních pravidel jsou jenom důsledek, ty jsou obětí tohoto přístupu.
Návrh obsahuje také možnost navýšení stanovených výdajů o dalších deset procent v případě mimořádných okolností. Existuje definice, jakých případů se to týká?
Právě že ji nemáme, proto jsme i toto rozporovali. Definice je velmi vágní, říká, že se to týká zejména plnění našich závazků vůči NATO, ale může to být i něco jiného a dává to celkem velkou pravomoc vládě i bez schválení parlamentem zvýšit výdaje v jednom roce o deset procent. Takže se tu už bavíme o dalších výdajích nad 200 miliard korun při současném nastavení výdajů státního rozpočtu, které by vláda mohla udělat jenom svým vlastním rozhodnutím. Bylo by lepší, kdyby bylo jasně a přesně definováno, za jakých okolností to může nastat. Ostatně takovéto speciální únikové položky pro případy válečného stavu, nouze nebo ohrožení státu už dnes v zákoně o pravidlech rozpočtové odpovědnosti máme. Nebyly ale v této podobě využívány, takže jsme ani nepochopili, proč je potřeba psát znova další takovouto výjimku.
V návrhu je ještě jedna možnost, jak si vláda může poradit s fiskálními pravidly. Je to legalizace stavu, který nastal letos na začátku roku, kdy Schillerová říkala, že pokud upravuje vrácený návrh rozpočtu, už se na něj fiskální pravidla nevztahují. To by znamenalo, že pokud si vláda nechá svými poslanci vrátit po prvním projednání návrh rozpočtu, může už nastavit schodek v neomezené výši.
Ano, to je velmi problematický bod. My jsme ho silně komentovali už v minulosti. Nesouhlasíme s interpretací ministerstva financí z doby přípravy rozpočtu na letošní rok, že po vrácení sněmovnou se fiskální pravidla na přípravu rozpočtu nevztahují. Argumentovali jsme, že se vztahují stále, protože pak by takovýto absurdní výklad skutečně znamenal, že ministerstvo financí se svými poslanci vrátí rozpočet k přepracování a můžeme do něj napsat cokoliv bez jakéhokoliv omezení. Ministerstvo financí původně deklarovalo, že správná je naše interpretace. To znamená, že pro všechny okamžiky přípravy státního rozpočtu ta pravidla platí.
Teď to ale ministerstvo financí pozměňovacím návrhem neguje a opět se vracíme do stavu, kdy bude možnost interpretovat rozpočtová pravidla tímto absurdním způsobem. To znamená, že při vrácení rozpočtu fiskální pravidla neplatí. Ministryně Schillerová sice na jednání rozpočtového výboru řekla, že ona to takhle interpretovat nechce, ale za nás to není otázka interpretace, ten pozměňovací návrh je napsán úplně jasně a explicitně. Což já považuji za další problematický bod sady pozměňovacích návrhů.