Hospodářské noviny, 18. 06. 2025 – celý komentář na webu Hospodářských novin zde. Autorkou komentáře je Ivana Tománková, analytička Národní rozpočtové rady.
Příliš mnoho obcí, a především příliš mnoho těch velmi malých. Tak lze popsat územní uspořádání v Česku. Na potíže, které míra rozdrobení způsobuje – tedy nákladné veřejné služby a jejich pochybnou kvalitu –, opakovaně upozorňuje Národní ekonomická rada vlády. Jako řešení navrhla slučování obcí o méně než 1000 obyvatelích. Především z důvodu protestů obcí samotných se takový krok ukázal jako neproveditelný.
Zároveň tu přitahuje pozornost dlouhodobě rostoucí objem úspor na účtech obcí. Národní rozpočtová rada poukazuje zejména na paradoxní nastavení, kdy si centrální sektor za vysoký úrok půjčuje, zatímco sektor místních institucí za nízký úrok spoří. „Obhájci“ obecních úspor argumentují, že ačkoliv celková suma na obecních účtech může vypadat monumentálně, při pohledu na situaci jednotlivých obcí se ukazuje, že „spoří na to, aby mohly investovat“. Jenže, jak ukázala studie Národní rozpočtové rady, v případě malých obcí je problémem reálná hodnota úspor, která kvůli inflaci a nízkému úročení klesá. Okamžik, kdy se obci konečně podaří na plánovaný projekt „naspořit“, se tedy nepřibližuje, ale naopak vzdaluje.
Čekání nedává smysl, slučovat zjevně nechceme, logickým mezikrokem tedy je spolupráce obcí. Ta se v současné době výrazně rozvíjí v oblasti školství. Jednak proto, že školský zákon obcím ukládá povinnost zajistit dětem s trvalým bydlištěm na jejich území podmínky pro plnění povinné školní docházky. Obce jsou tedy nuceny konat, jinak porušují zákon. A také proto, že již od roku 2005 lze dle téhož zákona tuto povinnost splnit nejen výstavbou a provozem vlastní obecní školy, ale také prostřednictvím dobrovolného svazku obcí.
Ve středočeských Líbeznicích stojí základní a základní umělecká škola. Jedná se o spádovou školu pro sedm obcí: již zmíněné Líbeznice, dále Bašť, Předboj, Zlonín, Měšice, Novou Ves a Bořanovice. Přestože se kapacita školy mezi lety 2015 až 2019 rozšiřovala celkem třikrát, z původních 500 na 1600 žáků, a dnes je největší základní školou v Česku, bylo ještě před dokončením posledního rozšíření zřejmé, že to nebude stačit. Spádové obce proto v roce 2019 založily dobrovolný Svazek obcí Pod Beckovem za účelem výstavby a provozu nové – společné – svazkové školy.
Jednání, studie, rozhodnutí, povolení a výběrová řízení trvaly déle, než by bývalo bylo optimální, a tak líbeznická škola od školního roku 2021/22 přijímala nové žáky pouze na úkor určitých omezení (např. navyšování počtu dětí ve třídě). V kritickém roce 2023/24 pak za účelem přijetí všech zájemců nasmlouvala pro šest tříd detašované prostory v komunitních centrech okolních obcí.
V mezidobí svazek rozhodl o umístění nové školy: jedna budova v Bašti (s kapacitou 540 žáků) a jedna v Měšicích (270 žáků). Náklady
na stavbu školy jsou odhadnuty na 1,1 miliardy korun. Financování je z větší části kryto dotacemi, z menší úvěrem od komerční bankovní instituce, jehož splátky se dělí mezi obce ve svazku podle podílu žáků. Měšická budova školy se zřejmě otevře v září 2026, budova v Bašti přivítá první žáky již od letošního září. Do prvního ročníku ZŠ Pod Beckovem se přihlásilo 147 dětí, o 57 více, než dokážou plánované tři první třídy pojmout. Vedení školy rozhodlo o přijetí losem s tím, že nevylosovaní uchazeči budou umístěni do Líbeznic. Po uzavření přestupů do vyšších ročníků ze ZŠ Líbeznice ještě přistoupilo k přednostnímu přijetí prvňáčků se sourozencem ve vyšším ročníku. Rozhodnutí o losování pobouřilo zejména rodiče bašteckých dětí. Jejich rozčarování je lidsky pochopitelné. Přes rok jim za humny roste zbrusu nová školní budova, na setkáních se zástupci školy se dozvídali o moderních metodách výuky, aby po uzavření přihlášek zjistili, že možná právě jejich potomek bude kolem baštecké školy pouze projíždět cestou do sousedních Líbeznic.
Požadavek na otevření dodatečné první třídy, doprovázený emotivními komentáři na sociálních sítích, vedení svazku na setkání s rodiči logicky odmítlo s odůvodněním, že společná kapacita škol (tedy v Líbeznicích a Pod Beckovem) je pro všechny přihlášené ze spádových obcí dostatečná. Mezi bašteckými budí pozdvižení zejména fakt, že do školy v jejich obci budou jezdit přespolní, zatímco některé baštecké děti budou dalších devět let dojíždět do Líbeznic. S ohledem na rovnocenné postavení obcí ve svazku totiž vedení školy nezohlednilo vzdálenost bydliště od školy jako kritérium při stanovení pořadí uchazečů. Ostatně starostové okolních obcí by těžko vysvětlovali svým obyvatelům-voličům, proč spolufinancují školu v sousední obci, do které budou přednostně – a v případě silných ročníků
výhradně – přijímány tamní děti.
V napjatém očekávání nové školy a hektickém tempu nutných příprav jaksi zaniklo, že se jedná o instituci svazkovou, ne obecní. A že
tedy nelze aplikovat pravidlo známé většině rodičů z obecních mateřských škol, kdy se přednostně přijímají děti z dané obce. Svazková škola je pro obyvatele spádových obcí přínosem, a to i pro děti, které do ní přijaty nebyly, ačkoliv by pro ně byla školou nejbližší. Budou sice dojíždět o něco dál, ale zato do školy, v níž výuka už nebude omezena tlakem na přijetí všech uchazečů.
Opakované, i když možná už poněkud únavné upozorňování na rozdrobenost obcí a z ní plynoucí nutnost vzájemné spolupráce má ve veřejném prostoru svůj význam. Pochopení nutnosti leckdy nepochybně náročné spolupráce v řadách zastupitelů se jinak může ostře střetnout s úzce vymezenou a doposud obvyklou obecní identitou občanů. Zastupitelům, kteří se k projektu svazkových škol odhodlají, lze doporučit jediné: aby od samého počátku občanům princip svazkové školy vysvětlovali, se všemi jeho výhodami i riziky. Jinak bude v zásadě dobrý skutek po zásluze potrestán.