ČRo Plus, podcast Peníze a vliv, 09.09.2025 – hostem pořadu je Jan Pavel, člen NRR. Celý rozhovor na webu plus.rozhlas.cz.
Lepit mimořádnými výdaji na povodně nedostatek peněz na obnovitelné zdroje, o kterých se předem vědělo, že budou potřeba, je proti logice rozpočtových pravidel. Stejně tak zvýšení vojenských výdajů v resortu dopravy ze 100 milionů letos na 20 miliard v návrhu státního rozpočtu na rok 2026, říká pro Český rozhlas Plus Jan Pavel z Národní rozpočtové rady. Veřejné finance by se zlepšily samy, kdyby si politici seděli na rukou, dodává v pořadu Peníze a vliv Jany Klímové.
Ani po čtyřech letech vlády Petra Fialy (ODS, kandiduje za Spolu) nejsou veřejné finance ve stavu, aby se o nich dalo říct, že jsou zdravé a střednědobě udržitelné. A to i přesto, že se základní schodek vůči HDP snižuje a, jak upozorňuje ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS, Spolu), patří nyní na osmou nejnižší příčku v Evropské unii.
Podle ekonoma a člena Národní rozpočtové rady Jana Pavla je snižování takzvaného strukturálního schodku samozřejmě správné. Jako argument, že jsou veřejné peníze v pořádku, je ale podle něj pochybný.
„Protože naše srovnávání se s mírou zadlužení Německa nebo Belgie nedává moc smysl. My jsme trošku jiná ekonomika, stále nás finanční trhy chápou jako určitý rozvíjející se trh. Dívají se na nás prostě jinak než na staré osvědčené dlužníky, o kterých vědí, že prostě břemeno dluhu utáhnou,“ upozorňuje.
I přes určitou konsolidaci výdajů a příjmů státu vládou tak stále roste objem celkového dluhu země. „Tato dluhová kvóta, která je poměrně klíčová, neustále vzlíná nahoru. Sice pomalu, ale vzlíná. A tím se lišíme od většiny evropských států, kterým se podařilo snížit míru zadlužení od roku 2020 po současnost. My jsme jeden ze sedmi států, kterým dluhová kvóta narostla,“ připomíná Pavel.
Aktuálně je dluh na 44 procentech HDP, zatímco v roce 2020 to bylo necelých 37 procent.
Problém růstu celkového zadlužení v době, kdy není žádná krize, přitom znamená, že až bude stát opět potřebovat fiskální politiku kvůli reakci na další krizovou situaci, nebude na to mít prostor.
V okamžiku, kdy navíc dluh naroste na 55 procent HDP, podle zákona se musí aktivovat takzvaná dluhová brzda. To znamená, že by měl stát osekat všechny jiné než základní výdaje.
Najít cestu, jak ozdravit finance, bez toho, aby vláda udělala drastické škrty či reformy výdajů, nebo zvýšila daně, bude složité.
„Nemyslím si ale, že by reformy musely být v uvozovkách drastické, anebo že by musel být drastický nárůst daní. Pokud by vlády byly uměřené ve svých nápadech, tak veřejné finance mají tendenci se pozvolna zlepšovat samy,“ tvrdí Pavel.
Podle něj by tak stačilo, aby si vláda a Sněmovna v podstatě seděly na rukou. „Protože řada výdajů, které teď ve státním rozpočtu jsou, má tendenci růst pomaleji než autonomně roste ekonomika a tím i příjmy,“ vysvětluje.
Neznamená to nicméně, že nebude muset výhledově dojít k určitému nárůstu daňové kvóty, tedy podílu všech daní vůči HDP, nebo že by se nemělo někde šetřit. „Bavíme se ale třeba o jednom dvou procentech HDP zvýšení daňové kvóty, nikoliv že by se snižovaly důchody o desítky procent nebo sociální transfery. V takovém stavu veřejné finance podle mě nejsou,“ ujišťuje Pavel.
Přifukování dopravy
Pokud jde o letošní státní rozpočet a návrh na příští rok, které poslal vládě ministr financí Stanjura, podle Jana Pavla jsou v nich zásadní pochybení.
Například z mimořádných výdajů na škody po povodních v roce 2024, které vláda i Sněmovna odsouhlasily nad rámec schodku ve výši 30 miliard korun loni a 10 miliard letos, šla významná část na jiné účely. Částečně se těmito penězi „lepila díra“, která vznikla, když ministr neposlal dostatek peněz na dotace na obnovitelné zdroje, ačkoliv je jasně nárokovalo ministerstvo průmyslu a obchodu na základě propočtů Energetického regulačního úřadu.
Jen letos se tak ze zmíněných 10 miliard korun na povodně převedlo na obnovitelné zdroje už 900 milionů korun. Ministerstvo financí argumentuje tím, že změna účelu peněz do 10 procent daného výdaje je v rámci rozpočtových pravidel v pořádku.
„Někdy se samozřejmě stane, že potřebujete utratit víc kvůli nenadálým událostem. Problém ale je, když bylo dopředu jasné, že se to musí utratit a vy jste to tam nedali. Pak to musíte flikovat různými dalšími opatřeními. Je to úplně proti logice výdajového rámce,“ hodnotí Pavel. „Já osobně toto považuji za porušení celého rozpočtového práva.“
Problémy podobného typu vidí i v návrhu rozpočtu na rok 2026. V něm vláda nad rámec zákona o rozpočtové odpovědnosti navyšuje výdaje na obranu. Z mimořádného navýšení o 31 miliard korun jde ale 20 miliard korun do resortu dopravy.
Ministerstvo financí odůvodňuje takové využití peněz tím, že část dopravních staveb je potřeba i pro vojenské účely a zajištění bezpečnosti země. Podle Jana Pavla jsou ale pravidla taková, že není možné dát do vojenských výdajů celé stavby, ale jen navýšení jejich ceny například o úpravy nutné pro to, aby po nich projela těžká technika.
V letošním rozpočtu ministerstva dopravy je tak jen zhruba 100 milionů korun označených jako výdaj na obranu. Enormní meziroční nárůst na 20 miliard korun je podle Pavla nelogický. Už proto, že většina dopravních staveb, na které příští rok peníze mohou jít, je už rozjetá.
„Můj kvalifikovaný odhad je, že to může být položka v řádech stovek milionů ročně, maximálně jednotek miliard, ale rozhodně ne v této výši,“ upozorňuje. „Spíše to na mě tedy působí jako snaha využít výjimku na vojenské výdaje pro přifouknutí výdajového rámce rozpočtu,“ dodává Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.
Celý podcast Peníze a vliv najdete v audiozáznamu, připravila Jana Klímová.